Senát venkovu nepřeje, není schopný ani kompromisu

09. 12. 2017

V minulém týdnu projednával senát návrhy na možnost změn tzv. Protikuřáckého zákona. Ty vznikly na základě petice občanů a navrhl je senátní Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Vždy jsem zastával a budu zastávat názor, že o své hospodě či restauraci byl měl rozhodovat především její majitel. On je tam doma, ať už ve svých, nebo jím provozovaných prostorech, a ví nejlépe, co chce jeho klientela.

Jaká je aktuální situace půl roku po zavedení zákazu kouření v restauracích? Někteří lidé si libují, jak se vracejí domů v nezapáchajícím oblečení. Jiní, žijící v blízkosti klasických hospod, mají při větrání vyuzený byt. Cigaretový kouř nezmizel. Jen se přesunul. O trochu více práce mají strážníci, kteří musejí upozorňovat kouřící hloučky na rušení nočního klidu. To je takový souhrn změn, které nastaly ve městech. Ano ve městech, kde již problematiku kuřáckých a nekuřáckých restaurací dávno před tímto zákonem vyřešil trh. Pokud je nyní něco výhodou, tak to, že si zásadový nekuřák může v klidu posedět s kuřákem ve společných prostorech. Ten první má možná radost. Druhý asi není z běhání na cigárko mimo restauraci, kde navíc v tuto dobu nebude úplně nejvlídnější počasí, úplně nadšený.

Ale co vesnice? Sám jsem velmi zásadový nekuřák. Mnohem více, než, že vedle někdo kouří, mně však vadí smutný pohled na vesnické hospůdky. Několik set jich úplně skončilo, jiné se mění na kluby. Někde se snaží přežívat, vymýšlejí akce, zkracují otevírací dobu za účelem snížení nákladů na energie. Hospodu, která by, po zákazu kouření, na vesnici výrazně prosperovala upřímně neznám. Rád se o ní klidně dozvím.

Senát měl nyní možnost hledat kompromisy. Upřímně, nemám rád vymýšlení složitých zákonů o nekonečném počtu podmínek. Tady bych asi přimhouřil oko, protože šlo o věc, která by nemalé skupině lidí velmi pomohla. Senát mohl hospodám, zejména těm venkovským, pomoci v následujících krocích. „V provozovnách stravovacích služeb o výměře do 50m2  ponechat rozhodnutí, zda provozovna bude rozporem, v němž se zakazuje kouřit či nikoliv na jejím provozovateli, přičemž v době podávání hlavních jídel platí úplný zákaz kouření.“ Takto zněl první návrh. Zdá se Vám to rozumné? Mě rozhodně ano. Hlavně malé hospůdky, ve kterých je k jídlu leda tak utopenec, hermelín nebo brambůrky, by to postavilo na nohy! Bohužel senátoři rozumní nebyli. PRO jich bylo pouze 14!

Druhý návrh spočíval ve ZRUŠENÍ zákazu podávat nebo prodávat alkoholický nápoj osobě v případě, ve kterém je tento zákaz založen pouze na domněnce, že tato osoba bude vzápětí vykonávat činnost, kterou by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. S pouhými 21 hlasy opět neprošel! Když pominu už tu krkolomnou formulaci, to smutné je, že hospodským zůstala na krku zodpovědnost za to, co budou jejich štamgasti po požití alkoholu vyvádět. Však také předkládající senátor, pan Jiří Oberfalzer, kterého mj. Svobodní při volbě do senátu před 2 lety podpořili, ihned po hlasování konstatoval: „Je mi líto personálu restaurací.“ Spousta jeho kolegů však nebyla schopna kompromisu a hlavně venkovu poslala jasný signál, jak na něm (ne)chtějí udržovat život.

Zpět